O mně

Kantořina byla mé vysněné povolání. Po studiu na VŠ jsem učila matematiku a fyziku, nejdříve na SOU a poté na SOŠ. I přes velmi racionální myšlení jsem vždy věřila, že jsou věci „mezi nebem a zemí“, které sice nemusejí být momentálně prokazatelné žádnou vědeckou metodou, ale přesto fungují.
Jak šel život a já se snažila být dokonalou učitelkou, manželkou, matkou,…, moje zdraví se pomalu zhoršovalo.
Vcelku všední příběh – neustále jsem dokola užívala antibiotika, absolvovala několik operativních zákroků, poté přibyl syntetický hormon na štítnou žlázu, nakonec antidepresiva. Podotýkám, že pohyb byl a je od dětství mojí nedílnou součástí.

Tehdy mi to přestalo dávat smysl: „ Ne, toto není cesta pro mě. Já nebudu jen tak čekat, který orgán mi vypoví službu příště.“ I v mém případě se potvrdilo, že informace, které potřebujeme, k nám přicházejí v pravou chvíli. Stačí se jen zastavit a naslouchat.
Prostřednictvím své kamarádky jsem se jako pacientka osobně seznámila s MUDr. Josefem Jonášem. Jeho úvodní řeč: „ …, jste na nejlepší cestě se zničit, nepotřebujete k tomu žádnou katastrofu, vy to zvládnete sama,…“, kterou po měření pronesl, mi zní v uších dodnes.
Někde hluboko uvnitř jsem cítila, že jen nahlas řekl to, co jsem si já odmítala přiznat.
Jako terapeut již vím, že tomuto programu v mysli se říká sebedestrukce. Jak výstižné!

Začala jsem s pravidelnou detoxikací. Moje dosavadní zkušenosti ze sportu i z učitelské praxe mi říkaly, že pokud chci něco skutečně docílit, nebude to ani hned ani zadarmo.
Postupně jsem odešla ze školství a vůbec celá řada věcí se v mém životě změnila.
Trpělivost se vyplatila. Léky postupně „vymizely“, přestala jsem je potřebovat. Cítím se mnohem vitálněji než před 15 lety. A ohlédnu-li se zpět? Neměnila bych.